Zpět na úvodní stránku
Teplárna Strakonice ve světle důkazů a faktů – 1. část
15.9.2015. Poznámka: Dnešním textem začíná vydávání článků psaných metodou investigativní žurnalistiky. Jde o důkladné a soustavné vyhledávání a sbírání informací, důkazů a faktů k určitému tématu a jejich ověřování z mnoha zdrojů, i kdyby byly „zakopány deset metrů pod zemí“. Následně je z nich provedena analýza a jsou dány do souvislostí, aby čtenář získal ucelený přehled o dané problematice.
Foto 1: Pohled na strakonickou teplárnu z ulice Komenského
„Jen co dozněly výstřely, ozval se další motocykl. A na něm muž s koženou brašnou. Rozkaz, ten zněl jasně. Nesmí projet za žádnou cenu!…“ Kdo by neznal legendární výrok z filmu Pelíšky, ztvárňujícího 50. léta minulého století u nás. Po volbách v roce 2014 můžeme ve Strakonicích rozpoznat výrazný fenomén, který zmíněná léta připomíná. Vůbec přitom nezáleží, zda je pojmenován. Činy nového vedení radnice i Teplárny Strakonice, a.s. dostatečně zřetelně charakterizují jimi uskutečněné kroky. V čem onen fenomén spočívá?
Pochopíme, když si uvedený výrok z filmu upravíme. Třeba takto: „Rozkaz zní jasně. Představitelé firem s účastí města musejí být zlikvidováni za každou cenu!“ Bohužel i za cenu urážení, ponižování, znevážení jejich práce, pomluv a veřejného ostouzení. A k tomuto účelu i za cenu používání polopravd, lží a záměrně pokřivených faktů. Většina z představitelů firem s městskou účastí již také podle tohoto scénáře skončila. Náhoda? Všichni tak špatně pracovali? Rozeberme však nyní situaci kolem teplárny.
Podívejme se nejdříve, jak situaci vnímají občané Strakonic, třeba v internetových diskuzích. Můžeme v nich vystopovat tři skupiny diskutujících, kteří vystupují proti odvolanému vedení teplárny. Prvních je menšina. Ti se snaží hledat pro svá tvrzení skutečné argumenty. Klobouk dolů před nimi, ať hájí jakýkoliv názor. Druhou, daleko větší skupinu tvoří lidé, kteří v podstatě volají po tom, aby bylo odvolané vedení teplárny potrestáno. Nejen za svoje údajné sexuální skandály. Pro svá tvrzení ovšem buďto nechtějí znát žádná fakta, anebo si je přizpůsobují k obrazu svému. Konečně třetí skupinu tvoří radní Rudolf Oberfalcer. Čím více argumentů autor nějakého článku snese, tím agresivněji on na něho zaútočí.
Vraťme se k největší skupině diskutujících. Situace ve Strakonicích dnes připomíná něco jako proces s Miladou Horákovou. Ta byla minulým režimem ve zmanipulovaném procesu odsouzena k trestu smrti. Téměř ihned po začátku procesu s ní byl soud zaplaven rezolucemi dělníků z továren a úředníků z obcí, měst a úřadů, kteří volali po jejím popravení. Koho tehdy zajímala pravda? Kdo ji vlastně znal? Téměř nikdo, ale skoro každý měl názor.
Rovněž ve Strakonicích dnes málokdo ví, co se v teplárně skutečně stalo. Občané jsou konfrontováni s cílenou kampaní, která očerňuje mnohaleté vrcholné představitele zdejší teplárny i poté, co byli prakticky na minutu vyhozeni z práce. Hodně obyvatel, ač nezná fakta, volá po potrestání bývalého vedení teplárny, stejně jako tomu bylo kdysi v případě Milady Horákové.
Přitom jde ve skutečnosti ze strany nového vedení hlavně o snahu získat nekontrolovatelnou moc nad významnou akciovou společností ve městě. Za každou cenu, i za cenu téměř faktické likvidace lidí, kdy očerňovaní pracovníci kolabují a kdy dochází k psychickým traumatům u rodinných příslušníků. Zde už opravdu přestává legrace! Je vůbec ještě šance vyznat se v tom vzájemném napadání se ve Strakonicích? Je šance nalézt pravdu? Je to těžké, ale ono to přece jenom jde. Tehdy, když dáme dohromady důkazy a fakta. Je to pracné, ale kdo jiný, než právě občané Strakonic mají právo znát, jak to skutečně bylo? Třeba i zjistíme, že vše bylo a je úplně jinak, než současné vedení předkládá.
Teď si asi mnoho čtenářů řekne, že autor tohoto článku lže, vždyť přece starosta Břetislav Hrdlička například na zastupitelstvu č. 7 dne 2. září 2015 nechal promítnout nezpochybnitelný důkaz – fakturu za erotické služby. Další „doklady“ pak vyšly tiskem. Jenže pan starosta má smůlu, protože autoru článku se podařilo kontaktovat členy bývalého vedení teplárny i majitele tzv. erotických firem a ze získaných poznatků, dokladů a faktů poskládat jako puzzle skutečnou časovou a obsahovou mozaiku událostí.
Nejdříve si shrňme chronologii kroků v teplárně. Ve volebním zpravodaji z roku 2014 Strakonická Veřejnost ústy Milana Jungvirta deklaruje: „Od vládnoucí koalice je nám podsouváno, že chceme propouštět v pivovaru, v technických službách ale i v teplárně. Opak je pravdou. Strakonická Veřejnost má připravený plán pro udržení stávajících a tvorbu nových pracovních míst.“ Stejné zopakoval například starosta Břetislav Hrdlička pro Strakonickou televizi dne 15. října 2014: „Je tady obrovská lavina pomluv, že budeme propouštět… chtěl bych říct, že to není pravda, nic takovýho nebudeme dělat“. Jakže zněl slavný publikovaný článek starosty Břetislava Hrdličky? – „Kecy, prdy, beďary.“ Anebo jinak, „když voliče lapají, pěkně mu zpívají“.
Nové vedení radnice se ve skutečnosti snažilo ovládnout teplárnu prakticky ihned po volbách. Poté, co se jim to povedlo 21. dubna 2015 na valné hromadě Teplárny Strakonice, a.s., tak dne 30. července 2015 bylo za dramatických událostí vyhozeno celé její vedení. Celkem šlo o osm lidí. Proti polovině z nich se okamžitě rozjela štvavá diskreditační kampaň. Bylo jim znemožněno předat jejich agendy a doklady, a ani akcionáři neměli přehled o tom, co se v teplárně vlastně děje. Už tím byl vlastně porušen zákon.
Pojďme se ale podívat na nejdůležitější důkazy a fakta. Třeba na to, jak starosta Břetislav Hrdlička manipuluje s pravdou a jak se snaží ve stylu praktik 50. let minulého století manipulovat s veřejným míněním. Text promítnuté faktury na zmíněném zastupitelstvu zněl: „Fakturujeme Vám dle přiloženého výpisu: náklady za erotické zážitky při zahraniční cestě“. Částka na faktuře zněla na 480 ATS (rakouských šilinků), tj. po přepočtu dle kurzu ČNB 1 160,20 Kč. Starosta Břetislav Hrdlička okomentoval promítanou fakturu následovně: „Abyste nám věřili, že docházelo k opravdu velkému zneužívání… všechny tydle faktury jsou zařazené do účetnictví teplárny, je to dost neslýchané, aby si člověk proplácel svoje osobní potřeby, ale ještě ke všemu za sexuální údržbu… takže todle je faktura teplárny Strakonice.“.
Foto 2: Tehdejší platidlo Rakouska – rakouský šilink
A jaká je skutečnost? To, co nechal pan starosta promítnout, není žádná platná faktura a tento dokument, jako faktura prezentovaný, nikdy nebyl součástí účetnictví Teplárny Strakonice, a.s., nikdy ani neměl pořadové číslo faktur této společnosti. Faktura byla přitom poskytnuta rovněž novinářům, a tím i veřejnosti jako důkaz, což je ale ze strany pana starosty Břetislava Hrdličky podvrh. Částka na ní je vedena v rakouských šilincích, ale výsledná suma v českých korunách. Kde jsou další údaje potřebné pro správný daňový doklad? Celá faktura je tedy účetním nesmyslem.
I kdyby platným dokladem byla, nešlo by stejně o fakturu přijatou, tedy k tíži teplárny. Nemohla tak ani vzniknout žádná škoda. Navíc, doba skartace výkonových a materiálových faktur je 10 let, stejně tak zahraničních faktur a cestovních příkazů. Faktura je v rakouských šilincích, a proto by musela být vystavena nejpozději někdy kolem roku 1999 a asi by nebyla napsána v češtině. Její stáří by tedy bylo minimálně 17 let! Jak by tedy mohla být zveřejněna v době, kdy měla být už dávno skartována – kdyby byla skutečná? Vysvětlení je prosté. Jde o cílenou provokaci pana starosty. Již proto, že promítnutí faktury starosta uvedl slovy: „Poprosil bych, jestli byste promítli tu fakturu, kterou jsem vám dával“. Tedy ON dával!
Foto 3: Předávání odsíření teplárny – zleva Aleš Seitz, Josef Štrébl a zástupce firmy Austrian Energy
Kde se tedy zmíněná faktura vzala? Pojďme po její stopě a přenesme se asi dvě desítky let zpátky. Vrcholný management strakonické teplárny jede do Rakouska na obchodní jednání na pozvání firmy Austrian Energy, která je generálním dodavatelem odsíření ve strakonické teplárně. Na jejím konci se na pozvání rakouské strany účastní folklórní slavnosti v maskách – masopustu (Fasching), ve městě Graz. Přitom se jeden účastník výpravy ostatním ztrácí, a proto se vrací zpět do hotelu. Tam čeká na ostatní v hotelovém pokoji a pro ukrácení dlouhé chvíle projíždí ovladačem televizní kanály. Zaujme ho film, který sleduje. Netuší ale, že některé kanály jsou tzv. pay-TV, jde tedy o placenou televizi, která není součástí hotelového účtu. V hotelech je taková služba běžná, stejně jako si například zvlášť platíte spotřebované pití z pokojového minibaru. Skutečnost o placeném televizním kanálu – nikoliv erotickém (!), však příslušný pracovník zjišťuje až v rámci placení při odchodu z hotelu.
Po návratu domů přichází vyúčtování. Pravidla jsou v teplárně nastavena poměrně přísně, takže pracovník musí neuznatelnou částku výdajů z hotelu nahradit ze svého, což také činí. Jeho kolegové mu z legrace vystaví „fakturu“ a utahují si z něho, že je to za erotický zážitek, že i takový program mohl v televizi sledovat. Jistě, mohl, ale také se mohl dívat na něco zcela jiného. Ať už to bylo jakkoliv, stalo se tak za jeho peníze (!). A to je podstatné! Ke smůle nového vedení se žádná erotika za peníze teplárny tedy nekonala. Ve vystavené faktuře nebylo nic jiného, než legrace. Tato rádoby faktura, vystavená jeho kolegy z žertu, nikdy neopustila kancelář, a rovněž nebyla nijak zaúčtována do účetnictví teplárny. A to je rovněž podstatné!
Foto 4 a 5: Folklórní slavnost v maskách v Rakousku – masopust (Fasching) z doby, ze které pochází zde popisovaná faktura
Na čem je tedy obvinění postavené? Je to stejné, jako kdybychom obvinili pana starostu Břetislava Hrdličku, například z toho, že třeba 6.1.1999 bral drogy. Jak by pan starosta mohl dokázat, že je tehdy nebral? Takové obvinění by bylo stejně absurdní, jako provokace pana starosty se zmíněnou fakturou.
Střih a vraťme se do současnosti. Aktéři žertu jsou vyhozeni na minutu z práce a nesmí si prakticky nic odnést z kanceláří. Vše je novými pořádky kontrolováno stylem, který u nás fungoval naposledy za činnosti předrevoluční Státní bezpečnosti (StB). Někdo z nových vládců nad teplárnou buďto nachází inkriminovanou fakturu v osobních věcech jednoho z vyhozených, anebo jim někdo ze spolupracujících zaměstnanců doklad předává. No a kruh se uzavírá, „fakturu“ dostává starosta Břetislav Hrdlička a ten ji hrubým způsobem zneužívá. Ve skutečnosti o žádný erotický skandál nejde, a ani si nikdo nenechal provádět svoji sexuální údržbu.
Naskýtá se otázka, o co tedy vlastně v teplárně jde. Trochu napoví následující fakta. K odvolání v teplárně nedošlo pouze u čtyř ředitelů, z podniku museli odejít i další zaměstnanci. Stalo se tak pro nadbytečnost a z organizačních důvodů. Jména nejsou důležitá, jejich funkce ovšem ano. Podívejme se na analogii z historie. Když chtěl Stalin, aby se litevská armáda připojila za Druhé světové války k Rudé armádě, nechal popravit velení oné armády a vojákům pak už nezbylo nic jiného, než se k Rudé armádě připojit.
V teplárně to vypadá, že jde o stejný záměr. O absolutní ovládnutí teplárny a ztrátu paměti. K tomu bylo zapotřebí odvolat i další klíčové vedoucí pracovníky, kterými byli: 1. Zástupce generálního ředitele (GŘ) pro integrovaný systém řízení jakosti, životního prostředí a bezpečnosti práce; 2. Asistentka GŘ pro PR a vnější vztahy (Public relations – vztahy s veřejností); 3. Vedoucí obchodu – fakturace tepla a vedoucí dopravy; 4. Vedoucí závodní kuchyně. Kromě posledně uvedeného byli tři jmenovaní součástí klíčového vedení podniku.
Dnes už nic nebrání novým pořádkům, aby si dělali s podnikem, co chtějí. Hrubým porušením Zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích bylo i to, že o prováděných krocích v teplárně nebyli bezprostředně informováni prostřednictvím internetových stránek akcionáři teplárny. Stalo se tak něco podobného, jako ve společnosti po roce 1989. Na chvíli se „zhaslo“, provedly se pro určité lidi výhodné a nezbytné kroky a po „rozsvícení“ se nové vedení tváří, že má ty nejčistší úmysly.
V jednom ale pravdu všichni kritici bývalého vedení teplárny mají. Nové vedení je mohlo odvolat a nemělo povinnost k tomu zveřejňovat jakékoliv důvody! Ano, je to tak. Tak proč toho nové vedení nevyužilo? V celých Strakonicích by byl klid a mohli by nerušeně předvést, jak oni povedou teplárnu ke světlým zítřkům. Nové vedení ovšem chtělo demonstrovat cirkus a veřejné lynčování. Dobře, je to jejich volba. Potom je ale minimálně jejich politickou a občanskou povinností, aby své kroky pravdivě odůvodnili. Občanům, i těm odvolaným, a jejich rodinám.
K tomu cirkusu je nikdo nenutil. Tím cirkusem ale způsobili nejednu lidskou tragédii. Nezávidím ani ostatním členům nynější koalice, mimo Strakonickou Veřejnost, jak budou zdůvodňovat svým voličům své kroky při schvalování likvidace lidí, kteří se pravděpodobně ničeho nedopustili. Zvláště pak, když své informace čerpají mnohdy pouze z neúplných a zastaralých internetových stránek.
Dnes jsme si doložili, že prezentovaná „faktura“ týkající se sexuálního skandálu je vlastně podvrh. Bublina začíná splaskávat a erotický skandál se nekoná. V příštích pokračováních si představíme další důkazy, že ze strany nového vedení šlo o vykonstruovanou kauzu s cílem ovládnout teplárnu ve Strakonicích. Analýze podrobíme rovněž i další, tzv. podezřelé účetní doklady.
Poodhalíme okolnosti odvolání čtyř ředitelů a další doslova skandální postupy nového vedení. Včetně údajného neplnění svých povinností ze strany bývalého vedení teplárny a údajného zneužívání pracovní doby k volnočasovým aktivitám. Opět na základě důkazů a faktů. Podíváme se i na význam a přínosy teplárny pro město Strakonice a nastíníme, v čem nyní spočívá její ohrožení. Stranou nenecháme ani tzv. zlaté karty teplárny.
Na závěr jedno konstatování. Kdo chce důkazy a fakta pochopit, ten je pochopí. Kdo nechce, tomu by nestačily ani desítky dalších. Spoustě čtenářů je možná jedno, co se ve městě děje. Nemělo by jim ovšem být jedno, že z nich někdo dělá hlupáky.
Karel Janský
Poznámka: Článek byl původně zveřejněn na stránkách eStrakonice.cz.
Obsah fotografií: Foto 1 – Pohled na strakonickou teplárnu z ulice Komenského; foto 2 – Tehdejší platidlo Rakouska – rakouský šilink; foto 3 – Předávání odsíření teplárny – zleva Aleš Seitz, Josef Štrébl a zástupce firmy Austrian Energy; foto 4 a 5 – Folklórní slavnost v maskách v Rakousku – masopust (Fasching) z doby, ze které pochází zde popisovaná faktura.
Autoři a zdroj fotografií: Foto 1 – Karel Janský; foto 2 – internet; foto 3 až 5 – Austrian Energy.