Zpět na úvodní stránku
Teplárna Strakonice ve světle důkazů a faktů – 4. část
26.9.2015. Po zveřejnění prvních dvou částí materiálu o teplárně ve Strakonicích, včetně nulté části o zapáchajícím balónku (jen na webu eStrakonice.cz dosáhnuto od 1.8. do 22.9.2015 přes 5 000 zhlédnutí), je možné konstatovat, že na základě následných reakcí čtenářů tato problematika skutečně hýbe Strakonicemi. Zajímavé jsou i diskuzní příspěvky k těmto článkům. Vymykají se jim pouze ty, které píše tzv. „diskutující Oberfalcer“. Nazývejme ho tak, i když se může jednat přímo o člena rady města Strakonice za Strakonickou Veřejnost, radního Rudolfa Oberfalcera. Ale nemusí.
Foto 1: Pohotovostní vozidlo Teplárny Strakonice, a.s.
S ohledem na anonymitu diskutujících na internetu, kdy se jejich identita nedá spolehlivě ověřit, se tak za zmíněného radního může vydávat klidně i někdo úplně jiný. Na druhou stranu by bylo zvláštní, že by se zrovna radní Oberfalcer proti zneužívání svého jména neohradil. Každopádně ale autorovi diskuzních příspěvků na internetu raději říkejme „diskutující Oberfalcer“, abychom zachovali objektivitu. Diskutující Oberfalcer již v minulosti proslul na internetu dost agresivním a arogantním stylem svých příspěvků vůči lidem, se kterými nesouhlasí.
Tak například v internetové diskuzi dne 25. února 2014 v 6:32 hod. napsal, že: „To totiž není o systému hodnot, ale o hodnotovém nihilismu „sviní“, které se neštítí ničeho za jakéhokoliv režimu, a budou tady vždy, když jim necháme prostor. Vyžeňme je z radnice, a všem ostatním uvolněme prostor, to pro začátek bohatě stačí.“.
Dne 3. ledna 2015 v 5:25 hod. napsal, že: „Já jsem si na svou svini vodu uvařil“.
Pod oběma uvedenými příspěvky je diskutující podepsán dokonce jako Rudolf Oberfalcer. Po jejich přečtení se naskýtá otázka, zda je s takovým agresivním a sprostým diskutujícím vůbec nějaká šance vést konstruktivní dialog. Je ovšem demokracie, a také on může svobodně vyjadřovat své názory. Rozeberme si nyní jeden příspěvek od diskutujícího Oberfalcera z 16. září 2015 v 7:26 hod. trochu důkladněji.
Příspěvek pod článkem „Teplárna Strakonice ve světle důkazů a faktů – 2. část“ od diskutujícího Oberfalcera má celkem 1 592 znaků, včetně mezer. Ze 100 % jím uveřejněného textu je 30,15 % opsáno ze zmíněného článku, na který reaguje. Textu o tom, že byli údajně najati právníci k řešení požadavku nového vedení teplárny svolat mimořádnou valnou hromadu je 29,15 % – k této problematice se záhy dostaneme. O zastupiteli Pavlu Vondrysovi píše diskutující Oberfalcer v 12,37 % textu.
Když to shrneme, tak 71,67 % textu z příspěvku diskutujícího Oberfalcera obsahuje: a) opsanou pasáž textu; b) text o údajných objednaných právních službách a c) informaci, která s danou problematikou vůbec nijak nesouvisí.
Na opravdové hodnocení článku, pomineme-li „omáčku“, mu zbylo 3,39 % textu, kdy doslova napsal: „Nevím, zda má smysl se k té snůšce nevkusu vyjadřovat“. Věřte, že příprava dosavadních čtyř dílů, plus nultého, trvala několik týdnů intenzivní práce, shánění a porovnávání důkazů a faktů, jednání s aktéry kauzy apod. A někomu potom stačí napsat 54 znaků včetně mezer a hodnocení je hotovo. Určitě i toto o něčem svědčí a je na čtenářích, aby si na diskutujícího Oberfalcera udělali svůj vlastní názor.
Diskutující Oberfalcer ve svém příspěvku zmínil údajné faktury (nebo fakturu) od právnické firmy z Ostravy, za právní služby, ve výši 150 000 Kč. Faktury (nebo faktura) měly být za službu, kterou si měl objednat odvolaný generální ředitel teplárny Aleš Seitz. Za uvedenou částku si měl nechat „poradit, jak zareagovat na požadavek zastupitelstva na svolání předčasné valné hromady teplárny“.
Co na to napsat? Žádné faktury (nebo faktura) za právní služby od právnické firmy z Ostravy na částku 150 000 Kč za radu, jak zareagovat na požadavek zastupitelstva na svolání předčasné valné hromady ve skutečnosti neexistují. Když jsme u toho, tak požadavek na svolání mimořádné valné hromady přišel vedení teplárny od rady města a ne od zastupitelstva města, jak tvrdí diskutující Oberfalcer. Nepočítáme-li do toho skutečně zvláštní pověření zastupitelů města Pavla Vondryse a Pavla Pavla svolat valnou hromadu společnosti Teplárna Strakonice a. s., které jim bylo „uloženo“ usnesením na 2. zasedání zastupitelstva města dne 17. prosince 2014.
Na druhou stranu je třeba konstatovat, že později odvolané vedení teplárny mělo v zásadě plné právo se poradit s právníky, když šlo o výdaj způsobený amatérismem nového vedení teplárny. Kdyby totiž nové vedení nedalo amatérský a nesplnitelný (!) požadavek na svolání mimořádné valné hromady, nikdo by se nemusel radit s právníky o tom, jak postupovat, aby teplárně nevznikly škody možnými následnými žalobami ze strany akcionářů. Jak již bylo ale napsáno, k žádným takovým radám, jak uvedl diskutující Oberfalcer, nedošlo! Podrobnosti o mimořádné valné hromadě najde čtenář rovněž ve 2. části tohoto materiálu.
Foto 2: Pohled na teplárnu zevnitř – strojovna před rekonstrukcí turbogenerátoru TG2
Když už jsme u právních služeb, bude dobré, aby veřejnost věděla o následujících nepochopitelných skutečnostech, které u odvolaného vedení teplárny účelově kritizoval například sám diskutující Oberfalcer. V minulosti teplárně dlouhodobě poskytoval svoje právní služby jeden smluvní advokát. Nové vedení si najalo dalšího smluvního advokáta, aniž by vypovědělo smlouvu tomu původnímu. A aby toho nebylo málo, nové vedení dalo dne 29. července 2015 plnou moc dalšímu advokátu, ale i třem advokátním koncipientům. Všichni jsou členové jedné advokátní kanceláře z Prahy. Za právní služby tedy nyní zbytečně utrácí především nové vedení. To je péče řádného hospodáře? A za co například? Podívejme se na fakta, týkající se udělení plné moci novému advokátu a advokátním koncipientům dne 29. července 2015. Nové vedení uvádí, že si je najali proto,
„aby společnost Teplárna Strakonice, a.s. zastupovali ve všech pracovně právních záležitostech Společnosti, zejména souvisejících s odvoláním z pracovního místa a ukončením pracovního poměru generálního ředitele Společnosti, všech odborných ředitelů Společnosti a dalších zaměstnanců Společnosti, o jejichž ukončení pracovního poměru rozhodne představenstvo Společnosti, zejména k předání všech potřebných listin jménem Společnosti uvedeným osobám, převzetí majetku Společnosti od těchto osob, jakož i všech ostatních právních jednáních.“
Zastavme se v této souvislosti ještě u výpovědí, které dostalo odvolané vedení teplárny. Jenom cena za právníky půjde jistě minimálně do desetitisíců Kč. Již nyní se přitom zjišťuje, že nové vedení bylo pravděpodobně tak zaslepeno vidinou získané moci, že nedokázalo ani provést odvolání předchozího managementu podle českého práva, a to ani za pomoci několika právníků! V budoucnu to teplárnu může stát ještě nemalé peníze! Podívejme se ovšem na důkazy a fakta. Anebo se spokojíme s tvrzením diskutujícího Oberfalcera, že stejně jde o „snůšku nevkusu“? Tak komu to stačí, ať dále už nečte. Kdo chce znát důkazy a fakta, nechť čte dále.
V teplárně byla po odvolání minulého vedení provedena kontrola Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu. Z ní byly předány bývalému generálnímu řediteli dne 10. září 2015 „Informace o výsledku kontroly“. Z nich mimo jiné vyplývá, že: „Ve Vámi uváděném případě zaměstnavatel předem neprojednal s odborovou organizací Vaši výpověď z pracovního poměru, čímž nepostupoval v souladu se zákonem.“.
Pokračujme dále. To je péče řádného hospodáře, když si nové představenstvo najme právní kancelář z Prahy, aby třeba prováděla: „zejména k předání všech potřebných listin jménem Společnosti uvedeným osobám“? To se skutečně nemohl předseda představenstva Břetislav Hrdlička nebo člen představenstva Pavel Zach, kteří zmocnění advokátům podepsali, zvednout ze židle, a dopisy s odvoláním bývalému vedení teplárny spolu s dalšími dokumenty předat sami osobně? Na to si museli najímat advokáty až z Prahy, jako pošťáky? To asi skutečně nemá nic společného s péčí řádného hospodáře!
Možná to bude pro čtenáře již unavující, ale je třeba být konkrétní a přinášet důkazy a fakta. Jakým způsobem tedy nové vedení požadovalo svolání mimořádné valné hromady, které odporovalo zákonu č. 90/2012 Sb., tedy zákonu o obchodních korporacích? Dne 28. listopadu 2014 zaslal starosta města Strakonice Břetislav Hrdlička generálnímu řediteli teplárny Aleši Seitzovi „Výpis z Usnesení z 3. jednání Rady města Strakonice konané 26.11.2014 v kanceláři starosty“. Šlo o bod „14. Návrh na svolání VH Teplárny Strakonice a.s. Usnesení č. 0065/2014“. Generální ředitel teplárny uvedený výpis převzal osobně dne 28. listopadu 2014.
Kdyby tento „úkol“ splnil, mohla by se dnes teplárna zmítat ve vleklých soudních sporech. Navíc v té době neměla rada města Strakonice, a už vůbec ne starosta města, právo úkolovat vedení teplárny! Požadavek na svolání mimořádné valné hromady zněl přesně takto: „Rada města po projednání I. Vyzývá předsedu představenstva Teplárny Strakonice, a.s. Ing. Seitze, ke svolání valné hromady v období od 12.1.2015 - 15.1.2015 za účelem volby členů představenstva, dozorčí rady a ředitele společnosti.“
Podívejme se, co říká zákon tomu, kdo zajišťuje chod teplárny – kdo je tedy jejím oficiálním vedením a kdo je jejím kontrolním orgánem. Problematiku řeší zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. v platném znění. Podle § 435, odst. 1 je statutárním orgánem teplárny její představenstvo, kterému podle § 435 odst. 2 přísluší obchodní vedení společnosti. Podle § 435, odst. 4 představenstvo mimo jiné zajišťuje řádné vedení účetnictví a podle stejného paragrafu a odstavce představenstvo předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku. Podle § 436, odst. 1 účetní závěrku nebo hlavní údaje z ní určené stanovami společnosti uveřejňuje představenstvo způsobem stanoveným tímto zákonem a stanovami pro svolání valné hromady. Představenstvo jmenuje a odvolává generálního ředitele společnosti. Další členy vrcholového managementu jmenuje a odvolává generální ředitel.
Podle § 446, odst. 1 dohlíží na výkon působnosti představenstva a na činnost společnosti dozorčí rada, která dle § 201, odst. 2, písm. b) může nahlížet do obchodních a účetních knih, jiných dokladů a účetních závěrek a kontroluje tam obsažené údaje. Podle § 447, odst. 1 je dozorčí rada oprávněna nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti a kontrolovat, zda jsou účetní zápisy vedeny řádně a v souladu se skutečností, a zda se podnikatelská či jiná činnost společnosti děje v souladu s jinými právními předpisy a stanovami.
Ve výše uvedeném zákonu je tedy jasně definováno, kdo teplárnu řídí a kdo ji kontroluje. Ve zmíněném zákoně ale není nikde uvedeno, že by měl teplárnu řídit diskutující Oberfalcer a že by měl právo zveřejňovat její interní informace. Takové právo mu nepřísluší ani tehdy, pokud by byl kandidátem ve volbách za Strakonickou Veřejnost, ani kdyby byl členem rady města Strakonice – pokud by se jednalo o radního města Rudolfa Oberfalcera!
Je otázkou, proč se diskutující Oberfalcer tolik stará o teplárnu, když mu to ani ze zákona nepřísluší. Co z toho má? Může tak sice činit jako občan, zarážející ovšem je, od koho získává protiprávně interní informace z teplárny. On není zaměstnancem teplárny, ani členem jejího představenstva či dozorčí rady. Podle zákona je akciová společnost uzavřenou skupinou lidí, kterou řídí valná hromada, její vedení a představenstvo. Činnost akciové společnosti kontroluje dozorčí rada. Pouze tito lidé by měli mít možnost vynášet informace z teplárny, nějakému diskutujícímu Oberfalcerovi rozhodně nepřísluší, aby například vynášel z teplárny obsah jakékoliv faktury. Sám zákon dosti dobře pamatuje na to, aby činnost akciové společnosti byla řádně kontrolována. Řídí se zákonem o korporacích, ve kterém je kontrolní činnost velmi dobře vyřešena. Kontrolní orgány tedy skutečně nemusí nahrazovat diskutující Oberfalcer.
Uveďme si ještě jeden argument, údajně vedoucí k odvolání minulého vedení teplárny. Ten pronesl například starosta Břetislav Hrdlička ve vysílání Strakonické televize v 32. týdnu z 3. srpna 2015. Ke způsobům jednání odvolaného vedení teplárny se zákazníky řekl doslova: „… které bylo velmi často z pozice síly a nedávalo druhé straně možnost se vyjádřit, docházelo potom k možnostem odpojování těchto klientů, čili ztráty pro teplárny a pokud to byl významný odběratel, bylo to velmi bolestivé. Každé takové odpojení znamená hrozbu zdražení tepla a tomu my chceme předejít. Chceme se zákazníky jednat vstřícně.“
Vyjádření starosty a předsedy představenstva teplárny Břetislava Hrdličky je dobré si přečíst skutečně důkladně. V naprosto obecné rovině uvádí, že bylo se zákazníky jednáno z pozice síly. Bez konkrétních důkazů. Následně uvádí, že docházelo „k možnostem odpojování těchto klientů“, tedy pouze k možnostem a ne k vlastnímu odpojování klientů. A aby starosta vzbudil u posluchačů náležitý vztek vůči odvolanému vedení teplárny, tak dodal, že: „Chceme se zákazníky jednat vstřícně.“
Na uvedené tvrzení poskytl odvolaný generální ředitel, Aleš Seitz, své vyjádření. V něm uvedl, že: „Jednali jsme s klienty tak, aby to bylo v zájmu Teplárny Strakonice i zájmu všech odběratelů tepla. Ať to byla třeba firma Paltop, s.r.o., Energo Strakonice, s.r.o., Stavební bytové družstvo Strakonice, či firma HAMAGA a.s., vždy jsme hájili zájmy teplárny Strakonice a všech ostatních odběratelů tepla a rovněž to, aby bylo vše v souladu s platnou legislativou. Jednání někdy nebývala jednoduchá, například když se měnilo topné médium z páry na horkou vodu a spokojený měl být jak zákazník, tak i teplárna, a vše muselo být v souladu s platnou legislativou – jako je třeba se studií ekonomického zhodnocení. Za celou dlouhou dobu se přitom odpojil pouze jeden odběratel. Tím bylo Stavební bytové družstvo Strakonice. Dále, například mlékárna, to již bylo ale něco jiného. Zde hrály svoji roli koncepční důvody a záležitosti těchto firem.“
Zajímavá je i skutečnost, že jedno příjmení u výše uvedených firem se často objevuje také v internetových i tištěných diskuzích. Autor v nich je proti bývalému vedení teplárny a prosazuje prodej jak teplárny, tak i pivovaru. Otázkou je, nakolik přitom prosazuje především své vlastní zájmy.
To, že původní vedení a představenstvo teplárny hájilo důsledně zájmy teplárny a jednalo i v zájmu ostatních odběratelů tepla, se stalo poté trnem v oku novému vedení. Například místostarosta Milan Jungvirt si zavolal bývalého generálního ředitele Aleše Seitze, a chtěl po něm, aby ustoupil od požadavku dodávky tepla z výměníkové stanice Na Stráži do objektu na Velkém náměstí (Koflík), jehož rekonstrukce se připravovala, a svolil tam se zavedením plynu. Generální ředitel Aleš Seitz s tím souhlasil za podmínky, že napíše, že se tak děje ve společenském zájmu. Dále, že napojení na centrální zdroj vytápění by bylo možné a bylo by pro budoucího odběratele i ekonomicky efektivnější. Tyto a podobné další neshody pak byly dávány odvolanému vedení teplárny za vinu, že údajně špatně jednali se zákazníky.
Jedná se zajisté o složitou problematiku, ovšem hájení zájmů teplárny není možné dávat k tíži jejímu bývalému vedení. Špatným jednáním bylo prý i to, že odvolané vedení neposkytovalo slevu na vytápění pro společenství vlastníků, i když to nebylo možné podle regulační vyhlášky. Je tedy špatným ten, kdo hájí zájmy teplárny i zájmy ostatních odběratelů? Vyhovění zákazníkům bez technických, ekonomických a právních znalostí dané problematiky se může teplárně do budoucna značně prodražit – pokud různým požadavkům na zlevnění nové vedení nakonec populisticky vyhoví.
Zajímavou reakcí na zastupitelstvu dne 2. září 2015 bylo i to, jak zastupitelstvo reagovalo na zastupitele Pavla Vondryse, když prohlásil, že ředitel mohl podepsat nějakou fakturu. Citujme: „… řekněte to konkrétně, já už jsem to psal, ve svém jednom vyjádření, že je dohledatelné, samozřejmě ty účtenky, to, že říkáte, že tam, že pan ředitel podepsal nějakou fakturu, ano, to se mohlo stát. Ale nezlobte se, při počtu účtenek a faktur, které projdou teplárnou,…“ Na to se starosta Břetislav Hrdlička směje a po něm zazní i další smích ze zastupitelstva. Zastupitel Pavel Vondrys dále uvedl, že ředitel nemohl zkoumat, čím vším se která firma ještě zabývá.
Na facebooku televize TeStrTv – Televize Strakonicka se objevilo i video ze zmíněného zastupitelstva, kde je v tomto okamžiku příspěvek přerušen, a čtyřikrát zablikají tři výstražné vykřičníky se znělkou připomínající poplach. Podívejme se na to ovšem očima nás všech, kteří kdy někde nakupují. Copak někdo z vás, třeba čtenářů tohoto článku, když zajde například do restaurace, natankuje benzín či naftu, nebo zajde nakupovat do večerky apod., tak kontroluje, zda firma z razítka na účtence náhodou neprovozuje ještě něco jiného, a to nekalého? Skutečně, než sníte oběd v restauraci nebo natankujete pohonné hmoty do auta, tak lustrujete každou firmu přes internet, zda mimo restaurační činnost nebo provoz čerpací stanice nepodniká ještě v něčem jiném? A pokud byste to dělali, pojedete kvůli tomu natankovat auto k jiné čerpací stanici, před kterou opět danou firmu nejdříve řádně prolustrujete na internetu? A kdo vám zaručí, že jejich webové stránky nejsou zastaralé?
Foto 3: Podpis smlouvy na řídicí systémy s německým partnerem (1995-2000), zleva Josef Štrébl, Aleš Seitz a Jiří Starý – ředitel firmy Škoda Controls (subdodavatelem byla německá firma Siemens)
Zlatá karta. Úsměvná příhoda nastala v teplárně, když bývalý generální ředitel vytáhl ze zásuvky stolu před členem dozorčí rady svoji osobní zlatou bankovní kartu, navíc prošlou. Ten okamžitě zareagoval, že ji tam generální ředitel musí bezpodmínečně nechat, že nepřichází v úvahu, aby si ji s sebou odnesl – byť je jeho vlastní. Vůbec ho nezajímalo, že se jedná o soukromou platební kartu, navíc prošlou a k tomu z banky, u které teplárna vůbec žádný účet neměla. Člen dozorčí rady na to pravil, že to prý nevadí, „Je to ale přece zlatá karta!“ Barva karty na něho působila jako červený hadr na býka.
Je zajímavé, že se lidé ve Strakonicích nejvíce zajímají o skutečnost, jak to, že odvolané vedení teplárny mohlo mít k dispozici zlaté platební karty. Uvedený fakt asi nejvíce popuzuje obyvatele Strakonic. Zde je nutné podotknout, že hysterii kolem zlatých karet vyvolalo nové vedení teplárny – protože pochopili, že zde našli prostředek, jak proti odvolanému vedení poštvat co možná nejvíce lidí. Jaká je ale skutečnost kolem zlatých karet? Podívejme se na fakta.
Platební karty jsou dnes již běžným nástrojem k provádění bezhotovostních plateb a jejich prostřednictvím mohou klienti bank vybírat své úspory v hotovosti z bankomatů. Různé banky přidávají svým klientům k platebním kartám podle výši zůstatků a obratu na nich nejrůznější výhody, například cestovní pojištění. Takové karty se potom podle poskytnutých výhod odlišují barevně. U některých bank si klienti mohou zvolit i svůj vlastní obrázek umístěný na platební kartě.
Mezi nejprestižnější (též prémiové) patří například zlaté karty, ale i třeba platinové a nově i černé karty. Uvedené karty poskytují navíc především nejrůznější doplňkové služby, ve své podstatě jsou to ale zcela normální platební karty, jaké mají lidé běžně ve svých peněženkách. Jejich velkou výhodou rovněž bývá, že automaticky svým držitelům poskytují vyšší limity pojištění, a to zejména při cestách do zahraničí. V tehdejším Československu byla první platební karta vydána v roce 1988 Živnostenskou bankou, ve světě byla poprvé použita v roce 1948.
Placení prostřednictvím platební karty (všech barev) poskytuje nejspolehlivější způsob placení, nejsnáze ověřitelný. Jakékoliv placení kartou je rychle dohledatelné, a hlavně – jakékoliv platby provedené platebními kartami jdou v případě služebních karet automaticky ihned do účetnictví firmy. Povinností platícího je potom každou transakci doložit příslušným dokladem, že se jednalo o služební výdaj. Když nejde o firemní výdaj, tak musí částku zaplatit firmě ze svého.
Proč by tedy nemohli mít ředitelé teplárny platební karty, když je mají téměř všichni občané? Jedná se o běžnou a moderní platební metodu. Při cestách do zahraničí navíc nemuseli vozit hotovosti a platby kartou jsou bezpečnější. Skutečně, ředitelé neměli díky zlatým platebním kartám žádné výhody v tom smyslu, že by mohli jakkoliv „lépe zašantročovat peníze“. Také oni museli každou platbu kartou řádně doložit, i když měli k dispozici vyšší finanční limity.
Jediným skutečným problémem tzv. zlatých platebních karet v teplárně ve Strakonicích je hysterie, kterou kolem nich uměle vyvolalo nové vedení teplárny. Mezi lidmi se šíří tvrzení bez důkazů, že zlaté karty prý byly odvolaným vedením zneužívány. Nové vedení již ale neřekne, kým byly zneužívány a konkrétně jak byly zneužívány. Je velice snadné vypustit mezi lidi zapáchající balónek a potom se od něho distancovat. Jedná se o běžnou metodu vládnutí u nového vedení ve Strakonicích a zároveň u nových vedení v městských firmách a firmách s majetkovou účastí města od posledních voleb, konaných na podzim roku 2014.
Foto 4: Zlatá platební karta MasterCard®
V souvislosti s tím, co se stalo v teplárně, se naskýtá otázka, zda se k upevňování politické moci ve Strakonicích nezačíná používat praxe tzv. trafik, tedy přidělování lukrativních míst za loajalitu. Nyní jde jmenovitě o zastupitele za ČSSD Josefa Eignera. Rozhodně není možné vidět za jeho jmenováním ředitelem pro obchod v teplárně apriori něco špatného. To určitě ne. Je to ale politik a u těchto lidí platí trochu jiná pravidla na to, jak by se měli chovat. Připomeňme si jeho vyjádření pro denik.cz ze 4. prosince 2014, kdy řekl:
„Byli jsme Strakonickou Veřejností ubezpečeni, že se žádná Noc dlouhých nožů konat nebude. Opak je pravdou a takto rychlé odvolání ředitele Karla Sekničky považuji za porušení daného slova.“. (Poznámka: Z Městského ústavu sociálních služeb Strakonice). Podle redaktora dodal, že odvoláním Karla Sekničky personální obnova zdaleka nekončí.
Zastupitel Josef Eigner měl pravdu a paradoxem je, že za 9 měsíců po jeho výroku „Noc dlouhých nožů“ pokračovala právě v teplárně a on sám nakonec zaujal místo jednoho z odvolaných ředitelů (k 1. září 2015). Kdyby nebyl zároveň politikem, nikdo by se nad tím asi moc nepozastavoval. Je pracovníkem teplárny, i když nemá na pozici ředitele vysokoškolské vzdělání.
Problémem ovšem je, že podivností je ještě více. Například ve 32. týdnu vysílání Strakonické televize z 3. srpna 2015 starosta Břetislav Hrdlička prohlásil, že oni nebudou místa odvolaných vysokých manažerů teplárny obsazovat. Doslova řekl, že: „Necháme to všechno na středním managementu, který si myslím, že je velmi odborný a povede to dobře“.
Dne 30. července 2015 byli představenstvem společnosti ze svých funkcí odvoláni generální ředitel, odborný ředitel pro techniku a výrobu, odborná ředitelka pro finance a odborný ředitel pro obchod. Ve stejný den byl jmenován generálním ředitelem Teplárny Strakonice, a.s. Ing. Radek Motl. Následně byl ke dni 1. září 2015 do funkce odborného ředitele pro techniku a výrobu jmenován Ing. Zdeněk Matějka a do funkce odborného ředitele pro obchod Josef Eigner. Na funkci odborného ředitele pro finance bylo vypsané výběrové řízení. Podivné řízení, protože ani na stránkách Teplárny Strakonice, a.s. nebyly veřejně vyvěšeny jeho podmínky. Zájemci se pouze mohli potutelně hlásit telefonem na personálním oddělení, už ale ne třeba e-mailem. Že by bylo zbylé místo odborného ředitele pro finance nachystáno jen pro někoho z kamarádů nového vedení?
Samozřejmě, představenstvo teplárny má právo rozhodnout, jak bude teplárna vedena. Na druhou stranu, jako už po mnohokráte, nejvyšší představitel města a předseda představenstva Břetislav Hrdlička nemluvil pravdu. Lidi vyhodili, posty nakonec i přes svá původní ujišťování obsadili a jeden ředitelský dokonce opozičním politikem. To úplně normální způsob není. Navíc, kdyby nové vedení nemuselo zveřejnit výběrové řízení na pozici odborného ředitele pro finance na serveru úřadu práce, nikdo by se o jeho podmínkách z webu teplárny ani veřejně nedozvěděl!
Hezky to vyjádřilo politické uskupení Změna pro Strakonice na svém facebooku: „Jde i v případě místa ve vedení naší městské teplárny o další „výhodu za loajalitu“? Nebo o nějaký politický obchod? Ale ve prospěch koho? Občanů města? To sotva….“.
Ještě jedna poznámka. Propouštění v teplárně nekončí, propuštěn byl i další pracovník teplárny. Po osmi odvolaných tak o práci přišel v pořadí již devátý zaměstnanec, kterým je mistr rozvodu tepla. Zajímavým faktem je i to, že nastává trend obsazovat vedení teplárny lidmi bez vysokoškolského vzdělání. Jak již bylo uvedeno, nemá ho zastupitel města a dnes již jeden z ředitelů teplárny Josef Eigner a v požadavku výběrového řízení na nového odborného ředitele pro finance bylo, co se týká vzdělání: „...při dosaženém ÚSO vzdělání min. praxe 15 let…“. Vysoká škola není zajisté patentem na rozum, ve Strakonicích to ale vypadá na upřednostňování středoškoláků před vysokoškoláky. Viz Městské kulturní středisko.
Touto čtvrtou částí rozhodně tento materiál nekončí, následovat budou další. A pokud čekáte i jiné informace, například o údajných erotických skandálech, o tom, jak se nové vedení chlubí výsledky toho předchozího, např. budováním zákaznického systému či centra, anebo výstavbou nových kotlů K1 a K2 v hodnotě přibližně půl miliardy Kč, určitě se je dozvíte. I o údajné přebujelé administrativě v teplárně, o významu teplárny pro město i o cenách za teplo.
Na závěr si dovolím napsat jedno doporučení čtenářům. Neřešte, čí příznivec je který autor článku v novinách či na webu, stejně to spolehlivě nezjistíte. A možná byste se divili, jak tomu ve skutečnosti je. Zajímejte se o předložený text a o argumenty v něm uvedené. Klidně chtějte po autorovi upřesnění, aby některá fakta zdůvodnil podrobněji! Zajímejte se, co vám kdo sděluje a zda náhodou nemá pravdu. Nevychvalujte články podle toho, kdo je napsal a stejně tak je nezatracujte podle toho, kdo je jejich autorem. Zamyslete se rovněž nad argumenty, které vám předkládají opačně píšící autoři. Buďte k autorům stejně spravedliví i stejně kritičtí. Určitě se vám to vyplatí. Minimálně při tématech, která se týkají života občanů ve Strakonicích.
Karel Janský
Poznámka: Článek byl původně zveřejněn na stránkách eStrakonice.cz.
Obsah fotografií: Foto 1 – Pohotovostní vozidlo Teplárny Strakonice, a.s.; foto 2 – Pohled na teplárnu zevnitř – strojovna před rekonstrukcí turbogenerátoru TG2; foto 3 – Podpis smlouvy na řídicí systémy s německým partnerem (1995-2000), zleva Josef Štrébl, Aleš Seitz a Jiří Starý – ředitel firmy Škoda Controls (subdodavatelem byla německá firma Siemens); foto 4 – Zlatá platební karta MasterCard®.
Autoři a zdroj fotografií: Foto 1 – Karel Janský; foto 2 – Jiří Pekárek; foto 3 – Archiv autora; foto 4 – Pobočka MasterCard® Europe v ČR, tiskové oddělení.